Exotické pokojové rostliny

Olivovník
Exotické pokojové rostliny
Oznámkuj článek

Pokojových rostlin, které se pěstují pro krásu dekorativních, barevných a různé strukturovaných plodů, není mnoho. Zřejmě i proto nejsou tak známé jako kvetoucí druhy nebo rostliny okrasné listy a ve srovnání s nimi se v bytech objevují mnohem méně. Avšak i v této skupině jsou druhy, které jsou nenáročné na pěstování a umístění v bytových podmínkách. Navíc, mnohé z nich jsou svým hábitem přímo předurčeny na netradiční a působivé dotvoření moderního bytu.

Sezónní a vytrvalé druhy

Podle trvalosti lze rozdělit pokojové rostliny s dekorativními plody na sezónní – ty slouží pro příležitostné dekorace interiéru, a vytrvalé, které při vhodné péči přežívají v bytě několik let. Mezi sezónní patří například nertera nebo okrasná paprika, k trvalým citrusy, olivovníky, lilek, aukuba, skimie, ananas a ardíze. Zajímavé barevné plody dozrávají na pokojových rostlinách nejčastěji koncem léta a na podzim, přičemž v mnoha případech vydrží až do pozdních zimních měsíců. I když některé přímo lákají ochutnat, plody těchto rostlin (s výjimkou paprik, citrusů a oliv) většinou nejsou jedlé, spíše naopak, mohou být prudce jedovaté (např. Lilek). Takové nebezpečná lákadla by proto rozhodně neměly být v bytech, kde se pohybují malé děti.

V interiéru je nejvhodnější umístit tyto rostliny tak, aby byly dobře viditelné a v období dozrávání plodů co nejlépe vynikla jejich nevšední krása. Zajímavě působí v kombinaci s barevně kontrastní stěnou, bytovými textiliemi, nábytkem či doplňky. Při výběru vegetačních nádob je třeba dbát na to, aby jejich barevnost a struktura neodpoutávaly pozornost od plodů. Vyniknout má přece rostlina, ne nádoba. Z materiálů jsou vhodné zejména kov, terakota a proutí.

Krasavice z Peru

Přitažlivá pokojová rostlina, posetá drobnými oranžovými plody, je nertera granadská nebo korálovka (Nertera granadiensls). Pochází z Jižní Ameriky, konkrétně z Peru, a v Evropě si velmi rychle získala mnoho příznivců. Dekorativní nertera má drobné zelené lístky, v nichž se objevují nenápadné zelenožluté květy a koncem léta se z nich vyvinou nápadné plody. Je jen 2 cm vysoká, má plazivý růst a vytváří husté koberce, které mohou být široké až 20 cm. Asi 200 let se pěstoval jen kultivar s oranžovými plody, avšak v současnosti se v sortimentu objevily i rostliny se žlutými plody.

Nertery lze v bytě umístit jednotlivě nebo ve skupinkách. Efektní jsou například na parapetu, vyniknou však i na čtvercové misce na nízkém konferenčním stolku nebo v pokojových sklenících či teráriích. Tato něžná rostlinka se bude pěkně vyjímat i v romantickém zákoutí – v malém košíčku nebo glazovaném květináči s jemnou barevností.

Pro nerteru je ideální místo s dostatkem světla, avšak mimo dosah poledního slunce. Důležitá je středně vysoká až vysoká vzdušná vlhkost, a proto pokud se pěstuje volně v interiéru, je třeba ji občas postříkat odstátou vodou. Ideální je spodní závlaha (do misky) a nic se nestane ani tehdy, když květináč s rostlinou bude občas stát v misce s vodou. Zejména v letních a prvních podzimních měsících je totiž dbát na to, aby substrát úplně nevyschnul.

Paprika, lilek a ardíze

Koncem léta a na podzim dozrávají bílé, žluté, zelené, červené nebo fialové plody na paprice roční (Capsicum annum). Na jedné rostlině se přitom může vytvořit až neuvěřitelné množství plodů, které dozrávají postupně a postupně se i vybarvují. Barevné papriky jsou nejen dekorativní a nádherně se vyjímají mezi lesklými listy, ale lze je používat i na dochucení pikantních jídel. I proto si, přirozeně, tato pokojová rostlina našla místo zejména v kuchyních. Ideálním stanoviskem je pro ni dostatečně osvětlený okenní parapet, zajímavě však může působit i skupinka těchto rostlin v košíku na jídelním stole. Pro okrasné papriky jsou důležité pravidelné zalévání – vždy po proschnutí substrátu, a přihnojování – jednou za 2 týdny hnojivem na kvetoucí rostliny. Obvykle se pěstují jako sezónní, tedy po dozrání plodů se zlikvidují, vypěstování papriky ze semen je však velmi jednoduché, a tak ho zvládne i začátečník.

Na papriku se svým vzhledem podobá okrasný lilek paprikovitý (Solanum pseudocapsicum). Je však o něco vyšší (výška rostliny je u lilku přibližně 60 cm, při paprice pouze 30 cm), a jeho plody jsou na rozdíl od papriky jedovaté. Plody ve tvaru kuliček dozrávají koncem podzimu a v zimě, zpočátku jsou oranžové a později se jejich barva mění na sytě červenou. Koncem zimy začnou být přezrálé plody nevzhledné a mají se obrat. Zároveň je třeba ořezat výhonky asi na polovinu, abyste si zajistily plody i v dalším roce. Kromě slunečního místa vyžaduje lilek i vyšší vzdušnou vlhkost, jen těžko tedy snáší teplý a suchý vzduch z ústředního topení.

Důvodem velkého úspěchu ardíze (Ardisia crenata nebo Ardisia crispa), zajímavé stále zelené pokojové rostliny kterou na náš trh uvedli jen před pár lety, byly zejména atraktivní červené bobule, estetické jsou však i její lesklé kožovité listy se pilovitým okrajem. Ardez je vysoká přibližně 30 cm a zajímavé je, že plody bývají rozmístěny náhodně, nejčastěji v nižších partiích. Červené kuličky se na ní začínají objevovat na začátku zimy a tato skutečnost jí zřejmě určila osud rostliny vánočních dekorací. I tato rostlina by měla mít v bytě zajištěno světlé místo a pravidelnou zálivku. Důležitá je i vyšší vzdušná vlhkost, kterou lze vytvořit tak, že květináč postavíme na misku se zvlhčovacími kamínky. Aby přinášela rostlina každoročně plody, je nezbytný řez – nejvhodnější jsou na to jarní měsíce, když už opadnou všechny bobule.

Atmosféra Středomoří

V posledním období se do našich světlých a suchých bytů dostaly i olivovníky (Olea europaea). Jsou známy zejména z dovolených ve Středomoří, a atmosféru slunného jihu dokáží navodit i u nás – svým vzhledem, a také charakteristickými plody, které předcházejí voňavé květy. Plody však přinášejí jen starší rostliny (na pěstování v bytech se hodí zejména samosprašný kultivar “Frantoio”). Olivovníky se dokáží poměrně dobře přizpůsobit bytovým podmínkám, a jsou odolné proti běžným chorobám pokojových rostlin. V zimě by měly být umístěny na chladnějším a světlém místě a jejich zálivku třeba omezit na minimum. “Miniaturní” velikost (do 1 m) tohoto listnatého stromu se musí udržovat pravidelným zastřiháváním a vyvazováním.

Ten, kdo má rád atmosféru slunečního jihu, může ve svém bytě pěstovat i některé citrusové rostliny – např. kumquaty (fortunei japonica) či Fortunella (Citrofortunella microcarpa), které se dokáží velmi dobře přizpůsobit bytovým podmínkám, nebo klasický citroník či pomerančovník. Na klasické citrusy je však třeba mít v bytě dostatek místa, protože mohou dorůst až do výšky 3 m a v starším věku jsou široké asi 1,5 m (důležité je proto pravidelné stříhání). Nové druhy a kultivary bytových citrusů jsou menšího vzrůstu a navíc přinášejí plody již v mládí. Kromě různě velkých a různě zbarvených plodů vnášejí tyto dřeviny do interiéru i okouzlující vůni. Citrusy vyžadují hodně světla, ale nesnášejí přímé polední slunce, kromě přirozeného světla jim lze poskytnout i světlo z umělého zdroje. Obecně platí, že citrusům je během letních měsíců nejlépe v zahradě nebo na terase. Téměř všechny druhy vyžadují pravidelnou zálivku, vyšší vzdušnou vlhkost (nesnášejí suchý vzduch v bytě) a přihnojování speciálním hnojivem v 2-týdenních intervalech. Vhodné jsou pro ně terakotové a typické modré glazované keramické květináče, které svou barevností dokonale dotvoří středomořskou atmosféru a zajímavě kontrastují s barvou citrusových plodů.

Kromě zmíněných rostlin jsou plody zajímavé i některé druhy kaktusů (opuncie a ripsalka), granátové jablíčka (Punica granatum), aukuba (Aucuba japonica), skimie (Skimmia japonica “Robert Fortune”), vybrané druhy bromeliovitých rostlin, jako jsou ananas (Ananas bracteatus “Tricolor”) nebo echmea (Aechmea fulgens var. discolor). Mnohé z nich si však vyžadují speciální pěstitelské znalosti a podmínky, přičemž ne vždy se podaří v bytě vypiplat i plody.

Interiérové ​​rostliny s dekorativními plody vnášejí do moderních interiérů zajímavé kontrasty a hru barev. Intenzivnější uplatnění si nacházejí právě v moderních bytech, které charakterizuje minimalistický styl a čisté formy.

pěstitelské minimum

  • Pokojové rostliny okrasné dekorativními plody vyžadují teplé a světlé místo v bytě, ale špatně snášejí přímé sluneční paprsky.
  • V létě je možné přesunout do zahrady či na terasu. Nejlepším místem bude polostín.
  • Důležitý je pravidelný přísun vody, substrát však musí před každou novou zálivkou mírně proschnout. Nerteru je nejlepší zalévat do misky, ostatní druhy přímo do květináče.
  • Téměř všechny druhy (s výjimkou olivovníku) vyžadují i vyšší vzdušnou vlhkost, pouze tak totiž zůstanou rostliny i plody na nich dlouho svěží.
  • Přihnojování třeba přizpůsobit požadavkům jednotlivých druhů. Interval opakování se pohybuje od 1 týdne do 1 měsíce.
  • Nejvhodnějším místem pro tyto rostliny jsou kuchyně, jídelny a obývací pokoje – jednotlivě nebo ve skupince se mohou umístit na parapetu, stolku či komodě.

Vaše komentáře:

Přidejte komentář


*


Pin It on Pinterest

Share This