Psí plemena: Pekingský palácový psík

Psí plemena: Pekingský palácový psík
Oznámkuj článek

Plemeno se vyznačuje lví ušlechtilostí a opičí pôvabnosťou – toto tvrzení pochází z čínské legendy, která nazývá pekinézů “křížencem lva a opice”. Považuje se za “psího aristokrata”, protože kořeny tohoto plemene sahají až do období čínské dynastie Tang. Je to jedno z nejstarších čistokrevných plemen, čeho znakem je existence několika uměleckých děl a písemností. Staletí bylo toto plemeno chováno pouze v císařském paláci v Pekingu. Vlastnili ho jen císařské rodiny, zatímco pro obyčejnou lid byl “posvátný”. Za jeho krádež se ukládal trest smrti. O jejich péči se často starali samotní šlechtici. Chov tohoto plemene se vyznačoval náročnými pravidly stravování. Byla krmena specialitami, kterými byly například žraločí ploutev, kachní prsa nebo játra ze sluky. Pro jejich různobarevnost byly používány jako módní doplňky.

Evropané chtěli toto plemeno dostat do Evropy již odedávna. Občas bylo toto přání splněno, avšak žádný pes cestu nepřežil. Číňané se postarali o to, aby se pekingský palácový pes nedostal do cizích rukou. Zajistily to tím, že před cestou podali v krmivu psům bambusové a skleněné střepy, které zajistili jejich smrt. V roce 1860 se Angličanům podařilo dostat pět představitelů tohoto plemene po dobití císařského paláce jako válečnou kořist na své území. Tito psi se stali základem evropského chovu. Jednou z těchto pěti psů byla děvka “Loot”, jejíž vycpaný preparát lze vidět iv současnosti v Londýnském přírodovědeckém muzeu.

V roce 1893 se poprvé objevilo toto plemeno na výstavě ve Velké Británii. Pekingský palácový psík byl uznán jako plemeno v roce 1896, zatímco standard plemene až o dva roky později. V průběhu roku 1900 se rozšířil chov do celé Evropy. Následně byl v roce 1904 založen samostatný klub pekinézem. V současné době si ho může pořídit kdokoliv, se zájmem o toto specifické plemeno.

Charakteristika

Plemeno pekingský palácový psík se vyznačuje svou dlouhověkostí – což je v průměru 12 – 13 let. K čemu jim přispívá odolnost vůči benigním tukovým nádorům, ale může trpět na problémy s dýcháním, páteří, klouby, očima a problematickými porody. K daným problémem se dospělo extrémním šlechtěním, které bylo zaměřeno více méně na exteriér plemene. Jedná se o malé společenské psy které dosahují hmotnosti 3 až 5,5 kg. FCI (Mezinárodní kynologická federace) neudává ve standardu výšku plemene, ale v některých publikacích se uvádí 15 – 23 cm. Charakteristickými rysy plemene jsou pevná kostra a dobrá stavba těla. Nedá se splést s jiným plemenem, vzhledem k jeho nízké postavě, krátkým nohám, zploštělý čenichu a dlouhé srsti.

Vyžaduje důslednou výchovu, protože se jedná o sebevědomé a tvrdohlavé plemeno. Při výchově je nutná velká trpělivost a důslednost. Mírným přístupem a dobrou motivací se dá u každého jedince tohoto plemene dosáhnout dobrých výsledků. Na svůj malý vzrůst je dost odvážný, avšak nikoli agresivní. Toto plemeno je během celé své existence využívané jako společník. Nehodí se na žádnou speciální práci.
Je charakteristický svojí nedůvěřivostí. Vybírá si lidi, kterým projeví svou náklonnost. K spokojenému životu potřebuje lásku svého pána, což mu odvděčí svojí oddaností. Hodí se spíše k odrostlejším dětem, protože malé děti by ho mohly považovat za svou hračku, což by mu nemuselo být příjemné. Pokud je však na děti navyklý, neměl by mít s nimi žádný problém, tak jakož i každé jiné plemeno.

Srst a péče

Plemeno se vyznačuje svou dlouhou, pevnou a hustou srstí. Jsou přípustné všechny barvy srsti kromě játrově-hnědé a bílé barvy (tzv. Albín). Barvy jsou rozloženy rovnoměrně. Jelikož je pekingský palácový psík specifický svou dlouhou srstí, tak vyžaduje i důslednou péči. O srst je potřeba se denně starat, překartáčujeme ji a pročesat. Výstavní jedinci vyžadují důslednou úpravu srsti, aby byly na výstavě úspěšný.

Vaše komentáře:

Přidejte komentář


*


Pin It on Pinterest

Share This