Udělejte si stěrky a omítky svépomocí

Udělejte si stěrky a omítky svépomocí
Oznámkuj článek

Omítání uvnitř domu patří k těm pracím, které signalizují, že stavba se chýlí ke konci a pomaličku se budete stěhovat. Omítání zvládnete snadněji i díky následujícím tipům a radám.

Co byste měli VĚDĚT

1.Hotová nebo svépomocí namíchaná?

Na menší plochy je výhodnější použít hotovou suchou omítkovou směs, kterou rozředíte v nádobě s čistou vodou podle návodu. Vápenocementovou omítku z vápna, cementu, písku a vody je mnohem levnější vymíchat přímo na místě, je však nutné zajistit správný poměr a složení jednotlivých komponent (hlavně písku). Při shánění a zpracování složek je třeba vyvinout dost námahy a ztrácíte mnoho času. Na velkých plochách budou nejkvalitnější a zároveň nejrychleji zhotovené strojní omítky. Práce jde rychle, protože do stroje se sype hotová suchá směs, rozmíchá se s vodou a čerpadlo ji žene hadicemi k omítané stěně. Teplota čerstvé malty musí být vyšší než 10° C. Rychlé změny teploty (náhlé prudké zatopení nebo nárazové větrání během omítání či těsně po něm) mohou způsobit ztrátu přídržnosti omítky nebo vznik trhlin.

2.Klasická omítka ve třech vrstvách

Na cihlové zdivo je vhodné použít tradiční omítku. Před jejím nanesením zpevněte vnější rohy rohovými profily upevněnými do zdi. První, podkladovou, vrstvu tvoří řídká malta – postřik (podhoz) ve vrstvě do 5 mm. V případě velkých nerovností nebo při přechodu mezi různými materiály překryjte podklad síťkou. (Při pórobetonu namísto maltového postřiku použijte pěti milimetrovou vrstvu jádrové omítky.) Po vytvrzení první vrstvy naneste druhou – jádrovou omítku v tloušťce 15 až 20 mm. Pro zjednodušení práce lze použít kovové omítkové lišty ve vzájemné vzdálenosti asi 1,5 m. Omítka se nanáší omítací lopatkou směrem od podlahy ke stropu, po nahození se postupně strhává srovnávací latí a dorovná se hladítkem. Jiný způsob nanášení jádrové omítky je natahování – injektáž omítky do podkladu posouváním hladítka zespoda nahoru. Třetí, poslední vrstva, tzv. štuková omítka, se nanáší na dostatečně ztuhlou jadernou omítku (jádro) v tenké, asi dvoumilimetrové vrstvě, roztírá se a vyhlazuje hladítkem.

3.Tenkovrstvé omítky a stěrky

Podklad pod tenkovrstvé omítky a stěrky ošetřete nejprve regulátorem nasákavosti (velmi savé podklady, nerovnoměrně nasákavé podklady) nebo kontaktním nátěrem (hladké, například betonové plochy). Po důkladném rozmíchání směsi elektrickým ponorným mixérem (můžete ji ředit vodou, nedosýpavejte však suchou směs) aplikujte stěrku ručně – natahujte ji nerezovým hladítkem nebo strojem v jedné vrstvě. Dobře nabroušeným hladítkem seřízněte a odstraňte ostré nerovnosti a přebytky stěrky. Pokud potřebujete větší tloušťku nebo chcete tvořit strukturovaný povrch stěrky, můžete ji aplikovat ve dvou vrstvách.

4.Připravte podklad

Základem dobré omítky je kvalitní podklad. Pokud jsou na původní stěně tapety, odstraňte je špachtlí a vodou, případně ostnatým válečkem, drátěným kartáčem a napařovačem. Pokud je na stěně několik vrstev starších nátěrů, oškrábejte je až po původní omítku. Drolící se, na poklepání dutou nebo vlhkou omítku odstraňte kladivem a sekáčkem až po cihlové zdivo, v případě, že jsou spáry mezi zdivem nespojité, vysekejte z nich starou omítku ven. Zachované části omítky před nanesením nových vrstev zdrsněte. Mokré místa vysušte, nečistoty a výkvěty na omítkách odstraňte.

Podklady

Některé hotové směsi, zejména jednovrstvé a sádrové omítky, vyžadují úpravu podkladu.

Cihla
Je vděčným podkladem. Na cihlové zdivo se omítka aplikuje přímo.

Pórobeton
Je nasákavý. Pórobetonové zdivo je třeba ošetřit regulátorem nasákavosti.

Beton
Na betonové podklady naneste prostředek pro zvýšení přilnavosti.

Drevocement
Před nanesením jednovrstvé omítky raději použijte postřik jako při jaderné a štukové omítce.

Složení klasických a hotových omítek

Druh malty Množství pojiva Rozloha Voda
cementová 300-400 kg cementu 1 m3 230 l
vápenno-cementová 140-180 kg hašeného vápna, 60-120 kg cementu 1 m3 290-370 l
vápenná 140-210 kg vápenné kaše 1m3 290-370 l

HOTOVÉ OMÍTKOVÉ SMĚSI

SYSTÉM s jadernou a štukovou vrstvou

Použití
Na podklad (z cihel, betonu, pórobetonu) se aplikuje postřik, něj vrstva jaderné omítky a nakonec jemná štuková omítka.

Výhody
+ Díky větší tloušťce dobře překryje mírné nerovnosti, výhodné je jejich použití zejména v případě aplikace omítky ve větších tloušťkách.

Na co si dát pozor
Větší pracnost, delší doba zhotovení.
Více spotřebovaného materiálu.

JEDNOVRSTVÁ OMÍTKA

Použití
Nanáší se v jedné vrstvě.

Výhody
+ Menší časová náročnost při realizaci – jádro a štuk jsou v jedné vrstvě.
+ Menší spotřeba materiálu.
+ Menší tloušťka omítky.

Jednovrstvá lehčená omítka

Použití
Stejné jako u jednovrstvé omítce.

Výhody
+ Obsahuje lehčí plnivo, oproti nelehčené omítce je lehčí a poréznější.
Je odolnější proti vzniku trhlin a může se používat i na rizikovější podklady s nižší pevností.

Na co si dát pozor
Vyšší cena za jednotku hmotnosti (je vyvážena vyšší vydatností a lepší zpracovatelností).

Tenkovrstvá sádrová omítka

Použití
Bez přípravy podkladu ji lze použít na zdivo z přesných cihelných zdicích prvků a na dřevocementové materiály.

Výhody
+ Hladký povrch, neusazuje se na ní prach, vhodná pro alergiky.
+ Prodyšnost, absorbuje vlhkost a uvolňuje ji.
+ Jednoduchá aplikace.

Na co si dát pozor
Nelze ji použít v trvale vlhkých prostorách a při sanaci vlhkého zdiva.

Průmyslově vyráběné štukové omítky mají rovnoměrnou zrnitost a výsledná struktura je při dobrém zpracování rovnoměrná.

Kde se dá ušetřit

Při klasickém omítání se dá ušetřit na přípravě podkladu a vrstvě jádrové omítky. Na přípravu podkladu je možné použít například na stavbě vyrobený podhoz (špric) z kameniva a cementu. Vrstvu omítky je možné vytvořit z jemného kameniva (písku) a z pojiva, směsi vápna a cementu. Při omítání s jednovrstvými, respektive tenkovrstvými omítkami se dá ušetřit již ve stádiu zdění. Při rovnou vyzděných stěnách postačí tloušťka omítky 5 až 6 mm, v případě pórobetonu a při cihlovém zdivu to je 10 mm. Každá nerovnost při dodržení předepsaných tlouštěk zvyšuje spotřebu omítky a tím i její cenu. Jednovrstvé omítky se cenově vyplatí při tloušťkách do asi 15 až 20 mm. Při nutnosti vyrovnávání podkladu v omítce lze ušetřit použitím systému s jadernou a se štukovou omítkou. Tento systém se zpravidla používá při tloušťkách omítky nad 30 mm.

Na tomto nešetřete

Při klasickém omítání systémem jádrová omítka a štuková omítka určitě nešetřete na štukové omítce. Průmyslově vyráběné štukové omítky mají rovnoměrnou zrnitost a výsledná struktura je při dobrém zpracování rovnoměrná. Při jednovrstvých a tenkovrstvých omítkách se nevyplatí šetřit na přípravě podkladu. Nevhodně upravený podklad může ovlivnit zrání omítky, což může vést k trhlinám v omítce nebo porušení přídržnosti omítky k podkladu.

Co zvládnete svépomocí

Při klasickém omítání a svépomocné realizaci se dá ušetřit jako na materiálu, tak i na práci. Svépomocí se dá zvládnout realizace přípravy podkladu (postřiku) a vrstvy jaderné omítky. Třeba si dát pozor hlavně na dosažení požadované rovinnosti a svislosti omítky, protože štuková omítka jen kopíruje jádrovou omítku.

Co přenechat odborníkům

Realizačním firmám se vyplatí přenechat realizaci finální vrstvy omítky, jakou je například štuková omítka. Realizaci jednovrstvých a tenkovrstvých omítek je nejvhodnější svěřit do rukou odborníkům. Svépomocná realizace nemusí vždy znamenat finanční úsporu, ba právě naopak, může přinést navýšení konečné ceny při odstraňování vzniklých nedostatků na omítkách.

Vaše komentáře:

Přidejte komentář


*


Pin It on Pinterest

Share This